Přísně důvěrný dokument „Českého úřadu pro výzkum paranormálních a psychotropních jevů“: Transkript dopisu očité svědkyně vylodění alienského výsadku u Protivína, 4.7.2003

Strictly confydential documents of „Czech office for strange thinks“: Aleged lettr of eye-witness of attemptid alien invasijon near Protivin, Czechia, Europe, 4.7.2003

„Milá Maruš,

Tož, šla jsem v pátek večer natrhat kozám nějaký to chvojí a za Cibulkovic stodolou jsem viděla nějakou divnou záři. Poněvač nám pan katecheta při nedělním kázání říkal že se nemáme bát věcí co říkají v televizi, tak jsem se vydala podél zámecký zdi a dál do polí za tou podivnou září. Venoušek mi říkal ať vezmu fotoaparát co máme po dědečkovi co ho přivezl z tý první války, tak jsem to vyfotila, no bylo to moc podivný:

No Maruš, co ti mám povídat, když jsem přišla ke Stavinohům na remízek mezi polema, jak je tam ta loučka, tak tam to bylo... Taková obrovská věc, jako stan to vypadalo ale divně to svítilo a moc moc to bouchalo, až mi uši zalíhaly:

Úplně jsem zapoměla na to chvojí pro Lízinku i na to že zejtra si mám jít na ouřad pro důchod a najedou jsem se cítila jako když mě hypnotizoval ten podivnej pán na pouti u Třeskoprsk, no prostě musela jsem jít blíž a blíž a co jsem viděla, to do smrti smrťoucí nezapomenu. Byli tam jakoby lidi, jenom měli hrozně divné oči a uši a oblečení byli do takových svítivých oblečků jako ti páni od kolotočů, ale úplně jinak:

Kolem mě to všude bouchalo a pískalo, vešla jsem do té jejich lodi a tam byl vepředu nějaký čtyřruký kněz nebo šaman co se mu všichni klaněli a podle něho skákali:

Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem že ti podivní lidé jsou tam namačkaní jako sardinky v maringotce, obličeje měli skoro lidské, ale poskakovali jako tajtrlící z té pohádky o nevěrné Barce co dávali tuhle v televizi:

Celá ta věc uvnitř barvy měnila jako ta košile v reklamě na Azurit, jak se nám, Maruš, vždycky tolik líbí:

Vyběhla jsem celá zmatená ven, až se mi důchodky zapotily, ale venku to nekončílo, ba naopak, divné věci jsem tam viděla, na kopečku jakási raketa byla a v ní zas ti lidi s divnýma očima:

Ti podivní lidé tam dělali věci kterým vůbec nerozumím a o kterých ani na Nově ani v Rudém právu nemluvili:

No a pak jsem citila ty podivne zvuky všude, hlava se mi točiť začala, jakoby ve snu jsem byla a najednou jeden říká „Babi, poleť s námi“ a já jsem leťála:

Probuzení ráno bylo strašidelné, vzbudil mě tenhle podivný človíček:

Všude okolo byli stále ti podivní lidé, říkali že jsou odkudsi z galaxie psí, nebo tak nějak:

Byli moc přátelští, ale já jsem si vzpoměla na to že chudák Líza neměla večer chvojí a že určitě netrpělivě hladově trká do vrátek od chlívku, ještě aby mi je vyvrátila jako tuhle, co jsme ji spolu honili po návsi, viď Maruš? Tak jsem honem utíkala dom aby se Lízinka moc netrápila.

Jenom nevím, jak se mi ve foťáku objevila tahle fotka a co má asi znamenat... Že by ti podivní hvězdní lidé nebyli až tak přátelští? No byla to podivná noc...